Hledání bytu

Takže v neděli jsem se stěhovala do hostelu Alberque Juvenil v centru Valencie, kde jsme měli na tři noci s Jirkou rezervovanej dvojlůžkovej pokoj... od pondělka jsme začali hledat byl a to bylo docela stresující.. já to teda všechno asi moc prožívám. Ale ty byty mizely tak strašně rychle, na stránkách školy je sice databáze, ale dost neaktualizovaná, nemělo vůbc smysl volat na nabídky starší jak tejden a těch tam moc nebylo, obzvášť hledající dva lidi, každý s vlastním pokojem.... čas běžel a my jsme těch bytů moc neviděli. První teda byl moc pěknej, moderně zařízenej a ta holčina vypadala příjemně, ale ten pokoj byl hrozně malinkej.... já jsem váhala, jestli to vzít nebo nevzít. Nechtěla jsem se unáhlit a vzít první nabídku.... pak jsme viděli pár dalších a tamten byl pořád nejlepší, co jsme viděli. A když jsem se druhej den odpoledne rozhodla, že ho chci a psala jsem tý holčině, že to beru, tak už mi psala, že je obsazeno a to pronajímala dokonce dva pokoje... tak jsem z toho byla docela špatná, protože jsem přesně čekala, že se stane, to co se stalo, že se budu rozhodovat tak dlouho, že když se pak konečně rozhodnu, tak ten byt nebude. Ale teď jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo....byt máme super, hned co jsem ho viděla, tak jsem veděla, že tu chci bydlet... připomíná mi to trochu náš byt v Praze, všude křišťálový lustry, v obýváku stěna plná všemožných skleniček...
K bytu jsme přišli trochu jak slepej k houslím. Jirkovi volal nějakej španěl (asi reakce na náš inzerát na webu, že hledáme byt), že si chce pronajmout byt a že hledá daší lidi do bytu. Že ráno se byl podívat na ten byt s kamarády a že těm se nelíbil ( do teď mi není jasný, jestli byt se nelíbil kamarádům, to tvrdí Andreas - to je ten španěl, nebo kamarádi se nelíbili majiteli, protože jak je tam před náma majitel pořád kritizoval, tak bych to spíš viděla na tu druhou možnost) a že je mu se ten byt fakt líbí a že teda hledá někoho dalšího. No ale problém byl ten, že o byt už měli zájem další lidi, kteří vypadali pro majitele lukrativnějc než my, že oni by to chtěli dlouhodobě, prostě dokud budou studovat, a my nabízeli nájem jen do konce července, takže už to vypadalo zase docela beznadějně. Ale pan majitel nějak pořád respektoval, že Andreas tu byl první a pak jsem moc dobře nepochopila, co se stalo. Prostě si odešel a nechal nás v bytě samotný, abychom se mezi sebou domluvili či co já vim. Tak jsme řekli, že je přeplatíme, tak jsme pak majiteli nabídli víc než bylo původně v planu a bydlíme... tahle část mi do teď není moc jasná, co se přesně dělo, protože moje španěstina je bídná, takže hodně věcí si domýšlím a navíc pan domácí mluví neuvěřitelně rychle, ale to už nemá asi cenu moc řešit :-).
No takže tu bydlíme tři, já, Jirka, Andreas. Teda zatím tu jsme pořád dva a ještě jsme ani nepodepsali smlouvu a nezaplatili nájem - pan majitel je hroznej pohodář a strašně ochotnej člověk... i když někdy mi přijde až trochu neurotickej :-). On totiž Andreas odjel na tejden na prázdniny do Francie a smlouvu jsme měli podepsat, až se vrátí....dneska se měl vracet, ale psal, že zůstává až do neděle... Tak teď je to takový vrtkavý, protože pan domácí začíná být už asi taky trošku nervózní, ale tak snad to dopadne dobře. Andreas je teď takovej laxní, tak nevim, jestli je to španělská povaha, ale když jsme se s ním sešli prvně, tak byl do toho bytu úplně žhavej... každopádně mě se už nikam stěhovat nechce, už jsem se tu neuvěřitelně zabydlela a cejtím se tu jako doma...
No tak každej má svůj pokoj, máme společnou koupelnu, obývák, kuchyň a balkon. Jirka říká, že byt je zařízenej staromódně, což jako musím uznat, že to není moderní nábytek, ale rozhodně není ošklivej. Mně se líbí, už jen to, že v každý místnosti snad kromě kuchyně a koupelny jsou křišťálový lustry a v obýváku máme celou skříňovou stěnu plnou všemožných skleniček, hold prostě mi to připomíná hodně náš byt v paneláku. Bydlíme ve třetím patře, dům jich má asi 7. Ulice je v pohodě, vypadá bezpečně, akorát je tu pořád rušno... Ještě ta španělská povaha, nedávno tu někdo pořád troubil, že už docházela trpělivost i mně a tím jak tu lidi začínaj žít tak v půlnoci, tak v jednu, když jsem šla spát, tu byl docela hluk, ale zas extra mi to nevadí a když já usnu, tak už je mi pak všechno jedno :-). Ja mam okno do ulice, druhej pokoj taky a ten třetí do dvora. Jinak kousek je stanice metra a všude kolem tuna krámků se zeleninou a pekařství.
Jinak pronajímá to nějakej pán - Juan, má manželku, která učí angličtinu, to už jsem možná psala, takže jsem docela v obraze, třeba když se řešil ten pronájem, jinak bych byla se svojí španělštinou asi ztracená :-) Byt je psanej na jeho maminku, milá ženská... docela si mě oblíbila, pořád do mě nečo hustí, když přijde. Já ji vždycky rozumim taky tak půlku, prože hrozně mele :-).